Sexuální funkce ženy

Sexuální funkce ženy

Tělesnou odezvou pocitu sexuálního vzrušení je u obou pohlaví zejména zvýšené prokrvení v oblasti zevních a vnitřních pohlavních orgánů. U žen se tato reakce projevuje zduřením topořivých těles poštěváčku a uvnitř velkých stydkých pysků. Při zvýšeném prokrvení poševní sliznice se zvyšuje tvorba poševní lubrikační tekutiny. Právě toto zvlhčení pochvy lze považovat za ženskou obdobu ztopoření pohlavního údu muže.

Tělesným projevem pocitového vyvrcholení jsou u obou pohlaví především různě intenzivní křečovité stahy svalů pánevního dna. U žen vedou tyto stahy k vytvoření tak zvaného "orgastického prstence", který stahuje asi první třetinu pochvy.

Zatímco ejakulace u mužů je děj všeobecně známý, menší pozornost se věnuje orgastickým expulzím u žen. Jde zpravidla o vypuzení odměsků žlázek močové trubice, smíšených s močí (tak zvaná "ženská ejakulace"). Tyto ženské orgastické expulze se vyskytují někdy v životě nejméně u třetiny žen. Jen u několika málo procent žen se to vyskytuje častěji.

V lidském sexuálním chování jsou prvky typické pro pudové děje. Lidské sexuální chování může být proto velice naléhavé a málo závislé na rozumových kontrolních mechanismech. Zejména u žen je však naprosto nepřípustné redukovat sexuální chování jen na pohlavní vzrušení a pocitové vyvrcholení. Zahrnuje celou škálu projevů, které mají vyjádřit sexuální zájem, a tím přitáhnout sexuální pozornost případných objektů. Toto přípravné období má za úkol vytvořit dvojici s reprodukčně perspektivním partnerem. Základní kategorií této přípravné fáze je sexuální atraktivita. Ta je dána přítomností druhotných pohlavních znaků, které jsou nejúčinnějšími sexuálními signály. Určité sexuální aktivity mohou být zdrojem výrazných reakcí u potencionálního partnera. V lidském chování pro tyto přípravné fáze a sbližování dvojice máme názvy koketování, namlouvání a párování.

V sexuálním chování mužů a žen jsou zřetelné rozdíly. Někteří odborníci je vysvětlují pouze vlivy sociálně kulturními, nebo ekonomickými. Rozdíl nepochybně začíná již odlišným rodičovským vkladem obou pohlaví. V přírodě platí, že pohlaví s vyšším rodičovským vkladem je v sexuálním výběru selektivnější a více se věnuje péči o potomstvo. Reprodukční strategie mužů a žen tedy musí být již ze zmíněných biologických důvodů podstatně odlišná. Zatímco muži jsou biologicky vybaveni tendencí k vyšší sexuální promiskuitě a většímu zájmu o neosobní kopulaci, ženy jsou naproti tomu v sexualitě náročnější na kvalitu partnera a na svůj citový vztah k němu.