Poruchy orgasmu

Poruchy pocitového vyvrcholení (orgasmu)

Je známou skutečností, že pocitové vyvrcholení žen je mnohem zranitelnější různými situačními a zevními vlivy, než je tomu u mužů. Žena je ve své sexualitě náročnější na partnera, je „vybíravější“ než muž. Žena se rovněž pomaleji než muž s věkem erotizuje. Není žádnou výjimkou, když žena první pocitové vyvrcholení dožije až po 30. roce života, a to orgasmus koitální, nekoitální, ale též masturbační.

Také po dosažení prvého orgasmu má asi třetina žen problémy s touto emocí. Pocitové vyvrcholení se dostavuje obtížně a ne vždy. Jeho dosažení bývá vázáno na specifické podněty, na kvalitu partnerského vztahu nebo na subjektivní vyladění partnerky. Téměř každá desátá žena zůstává bez prožitého orgasmu po celý život. Nejméně třetina žen prožívá pocitové vyvrcholení jen někdy, za určitých podmínek. Potíže s dosažením orgasmu není proto vždy možné chápat jako sexuální poruchu, protože bychom jako dysfunkční označili více než třetinu všech žen.

Řada poruch prožívání pocitového vyvrcholení je získanou vlastností. Typickým příkladem takové poruchy jsou ty problémy s orgasmem, které se rozvíjejí u mladých matek po porodu. Uplatňují se zde jak změněné anatomické poměry rodidel, tak pochopitelný stres při změně sociální situace a z vyšších nároků na adaptační funkce.

Pocitové vyvrcholení (orgasmus) je především citový stav, tedy centrální funkce. O jeho prožitkové kvalitě však do značné míry rozhodují tělesné projevy, především pak záškuby a křečovité stahy svalů pánevního dna. Zatímco citová hnutí je obtížné nějak trénovat, stahy pánevního svalstva mohou být vhodným nácvikem posilovány. V léčbě poruch orgasmu má proto své místo jak autoerotické a nekoitální dráždění pohlavních orgánů ženy, tak cvičení síly svalů pánevního dna.